Jdi na obsah Jdi na menu
 


Westernové ježdění: jezdecký styl ze Spojených států amerických.

*

Trochu historie

Když v 16. století přišli conquistadoři se svými stády dobytka a koňmi do Ameriky, přivezli s sebou i svou techniku práce s hovězím dobytkem za pomoci koní, která se velmi rychle rozšířila zejména v Mexiku a na jihozápadě dnešních Spojených států.

Mexičtí a kalifornští vaqueros vyvinuli speciální jezdecký styl, při němž jezdec na koně téměř nemusí dbát. Koně tehdy sloužili koneckonců jen k tomu, aby na nich mohli honci kontrolovat stáda dobytka. Koně sice museli umět poslouchat jen několik málo příkazů, zato ale museli být schopní na místě okamžitě zareagovat. Texasané tento jezdecký styl později dále rozvinuli.

*

Cow sense

Díky těmto speciálním požadavkům se vyvinulo plemeno inteligentních, poslušných a obratných koní, kteří byli kromě toho i velmi rychlí a vytrvalí a byli také schopni pracovat samostatně. Museli mít především takzvaný "cow sense", což znamená, že museli dokázat oddělit kus dobytka od stáda anebo izolované zvíře naopak zpět do stáda vehnat.

*

Westernové ježdění dnes

Westernové ježdění, které se praktikuje v dnešní době, nemá s tehdejším účelovým ježděním už pranic společného. Přesto jsou základní principy tohoto jezdeckého stylu platné dodnes. Záleží především na tom, aby jezdec při jízdě na koně působil co možná nejméně a aby ho neomezoval při rozvíjení jeho přirozeného elánu.

Při westernovém ježdění se rozlišují dva jezdeceké styly: kalifornský, který se trochu více podobá klasickému anglickému stylu, a texaský, kerý je pohodlnější při delší jízdě a který se osvědčil zejména ve velmi nerovném terénu.

*

Obrazek

Při jízdě v texaském stylu se jezdec opírá do třmenů silněji než při kalifornském stylu. To má velkou výhodu především v nerovném terénu a při častých změnách chodů.

*

Jak vypadá typický westernový kůň?

Idelání westernový kůň není příliš velký (má asi 1,55 metru v kohoutku), má mohutnou záď, dobře vyvinutý hrudník a dlouhý krk. Je to obratný kůň, který dokáže bleskově reagovat, je velmi povolný a má pohodlné chody a vyrovnaný charakter. Musí být také interligentní, aby rychle porozuměl příkazům, které mu jezdec udílí, rachle na ně reagoval a vykonal je.

Plemena, která se nejčastěji používají k westernovému ježdění, jsou quarter horse, paint horse (to je vlastně strakatý quarter) a appaloosa. Na westernové ježdění mohou být ale vycvičena i mnohá další plemena koní a poníků.

*

Správný chov

Předpokladem pro úspěšný výcvik koně je, že je chován v takových podmínkách a takovým způsobem, které odpovídají jeho druhu. Kůň by měl být držen po celý rok buď na pastvišti, nebo v otevřeném stání, aby mohl uspokojit svou přirozenou potřebu pohybu. Tak se nemusí napřed vždycky odreagovávat, než s ním člověk začne pracovat. Kontakt s ostatními koňmi je důležitý pro jeho duševní rovnováhu. A samozřejmě se mu také člověk musí postarat o dostatek rozptýlení, dobrou stravu a zdravotní péči. Pak je kůň ochotný spolupracovat.

*

Výstroj westernového koně

Uzdění

Jak uzdy, tak i kandáre jsou vybaveny tyčkami rozličných délek, takzvanými "stromy". Ve druhém roce výcviku se kůň jezdí s bosalem, což je uzdění bez udítka s pákovým účinkem. Jezdec dává koni vždy jen docela krátké pomůcky otěží a jinak jezdí s dlouhými otěžemi.

Sedlo a sedlová pokrývka

Westernové sedlo je hluboké, pohodlné a především těžké! Protože je ale tak veliké, rozdělí se jeho váha rovnoměrně po celém hřbetě koně. Sedlová pokrývka, zvaná také "pad", je velmi tlustá (několik centimetrů) a chrání koni zároveň hřbet.

Třmeny

Dlouhé třmeny jsou drženy takzvanými "fenders" (to jsou široké pruhy kůže, sloužící jako třmenové řemeny). Při texaském stylu westernového ježdění se lýtka jezdce nedotýkají koňského těla a jsou vystrčena dopředu. Dotknou se koně jedině tehdy, když jezdec dá pomůcku stehny. Tím se liší od běžného jezdeckého stylu.

*

Obrazek

Kovbojové drželi otěže vždycky v levé ruce, aby mohli pravou rukou vrhat laso. Pokud nepotřebujete laso, můžete držet otěže buď v jedné, nebo ve druhé ruce.

*

Nejdůležitější soutěže pro westernové jezdce

Pleasure

Při předvádění westernového koně v základních chodech walk (krok), jog (klus) a lope (cval) se posuzuje uvolněnost, rovnováha, korektní držení těla a disciplína.

Trail

Zkouška obratnosti s překážkami, které se mohou vyskytovat v terénu (brána, most, houpačka, tyče do L, plachty apod.).

Reining

Westernová drezura s plynulými přechody v cvalu (lead changes), rychlými "piruetami" (spins), parádami ze cvalu do zastavení (sliding stops), obraty kolem zádě (rollbacks) a couváním ( back up).

Western riding

Zkouška obratnosti, při níž se elementy zkoušky pleasure kombinují s různým manévry, které je nutno zajet bezchybně a velmi přesně.

Cutting

"Odříznutí", vyčlenění a oddělení jednoho zvířete ze stáda.

Working cowhorse

Prvky reiningu, používané při honu dobytka.

Barrel race

Jízda na čas kolem tří barelů, sestavených do trojúhelníkového tvaru.

Pole bending

Slalom na čas kolem tyčí, postavených v přímé linii za sebou.Obrazek

*

*

Westernový kůň ve službách kovbojů.

*

Kůň jako partner

*

Westernové ježdění má svůj původ v práci kovbojů. Uplatňuje se v nejkrásnější jízdárně světa, kterou příroda bezesporu je. Kůň by tu měl pracovat nejen samostatně a ochotně, ale musí mít ještě celou řadu jiných potřebných vlastností.

*

Kovboj a jeho kůň musí tvořit dobře sehraný tým, ve kterém se může jeden na druhého bezvýhradně spolehnout. To je opravdu mimořádně důležité v nouzových situacích.

*

Výcvik - základem je instinkt

Kůň ve službách kovboje musí pracovat. Zná svůj "job" a svědomitě ho provádí. Významnou roli hraje nejen výcvik, nýbrž také instinkt, takzvaný "cow sense" (cit pro krávy). Nejprve dostane zvíře základní výcvik jako každý jiný kůň. Teprve potom se krok za krokem seznamuje se svou budoucí prací, a to v doprovodu zkušeného koně. Po staletí je výcvik založen na stejném principu - koně sice musejí umět poslechnout pouze několik málo příkazů, zato však musejí být schopni správně zareagovat na určité situace. Nenacvičuje se však zároveň žádný pohyb jeho těla nebo nohou. Při westernovém ježdění jde především o to, aby se kůň naučil využívat svých schopností instinktivně, kdykoli je to potřeba. Příležitost musí sám vypozorovat a stále se přitom pohybovat tak, aby měl své stádo krav pod kontrolou. Učební metoda se zakládá na poznatku, že člověk může koně naučit jen to, co by se při úplné volnosti naučil sám. Výsledek je překvapující. Kovbojský kůň koná všechny pohyby, které jsou potřebné k ohlídání a řízení stáda, zcela přirozeným způsobem - podle potřeby mění krok a cval, zrychluje, snižuje tempo, zastavuje, obrací a nikdy při tom své stádo krav nespouští z očí.

*

Vzájemný respekt

Kovbojský kůň prokazuje svému majiteli neocenitelné služby, podle toho se s ním také zachází a zároveň je podle toho také odměňován. Dostává dostatečné množství krmiva, má prostorný box (nebo ještě lépe tráví celý rok na pastvišti či v otevřeném stání) a po namáhavém pracovním dni si vždy může den nebo dva odpočinout.

Kůň zato musí svého jezdce respektovat a poslouchat. Nesmí například jen čistě z radosti vyskakovat nebo si podle své vůle zacválat. Samostatnost je vítána, ale jen když se omezuje na práci. Například kůň, který odmítá opustit své čtyřnohé přátele, není k potřebě.

*Obrazek

Kovbojský kůň si časem sám vypěstuje obratnost, kterou k výkonu své práce potřebuje. Ustoupit stranou, obrátit na nejmenší ploše, zvládat obtížný terén ... k tomu, aby kůň dosáhl požadovaných cílů, využije celý svůj přirozený talent.

*

V čem je rozdíl?

Kovbojové nasedají na koně, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Zdá se, že problémy, jako nasednout, rozjet se, projet někudy nebo být nervózní vůbec neznají, a také o tom ani nepřemýšlejí. Jezdec a kůň jsou dokonalý tým. Tajemství tkví v jejich profesionalitě. Kovbojové jsou zkrátka neporazitelní drezurní jezdci. Kůň ve službách kovboje udivuje svou spolehlivostí a svým "cow sense". Tyto vlastnosti má sice v sobě každý kůň, ale jen westernový jezdec je umí stále podporovat a prohlubovat - svými věcnými znalostmi a správným zacházením s koněm, které se opírá o znalosti psychologie zvířete.

*

Westernový kůň

Westernoví koně musejí být talentovaní, v dokonalé kondici, a aby byli ve svém "povolání" úspěšní, musejí mít také správnou povahu.

*

Westernový kůň nebo kůň pro kovboje?

Základy výcviku kovbojských koní platí i pro westernové koně. Také v tomto případě hraje rozhodující roli partnerství a vzájemná důvěra. Jediný rozdíl je v tom, že westernoví koně nevykonávají denní práci spojenou s pastvou a hlídáním hovězího dobytka, ačkoliv pro to samozřejmě mají potřebné schopnosti. Technika a filozofie jízdy je v obou případech stejná.

*

Bezpečný kůň

Westernový kůň má ke svému jezdci neomezenou důvěru a je za každé situace poslušný, ať již na povely z ruky nebo ze sedla. Nikdy svého mistra nevystaví zbytečnému nebezpečí, nechá se řídit jednou rukou a bez problémů zůstane klidně stát. Vnímá i minimum povelových pomůcek a zvládá tak nejobtížnější situace, aniž by zapomínal na svůj náklad a na svého jezdce. Má jistý krok a umí přesně odhadnout terén. Westernový kůň je velmi samostatný a přesto zcela oddaný svému jezdci. při nákupu koně by se tedy mělo dbát především na dobrou povahu a ochotu podávat požadované výkony. Počítá se s tím, že během jízdy bude jezdec na koně působit jen minimálně. Neměl by omezovat jeho přirozený elán.

*

Podle čeho poznáte dobrého westernového koně?

Jestliže můžete při vedení jednou rukou na dlouhé otěži:

* pokračovat v chodu krokem, zatímco ostatní odcválají,

* vstoupit do cesty traktorům, projet hustě obydlenou vesnicí nebo na pastvě sválat kolem ostatních koní, aniž by to Vašeho koně znervóznilo,

* soustředit se na své úkoly, aniž byste se museli obávat hektické reakce svého koně.

Potom tedy máte dobře vycvičeného westernového koně!

*

Obrazek

Kovbojové vedou své koně na jedné ruce a někdy dokonce vůbec otěže nedrží. Jinak by totiž měli při své práci doslova svázané ruce. Dobře trénovaný kůň se dá při své práci ovládat jen několika povelovými pomůckami. V takovém případě lze mluvit o impulzním ježdění, protože pomůcky používají jen jednou a krátce. Například při chytání telete do lasa jezdec s koně seskočí, jakmile laso nahodí. Kůň se rázem zastaví, aniž by jej k tomu jezdec musel vyzývat a napne laso tím, že o několik kroků ustoupí. Pak laso napíná tak dlouho, dokud jezdec tele nespoutá.

*

Základní vybavení.

*

Westernovým jezdcem se stane jen ten, kdo bezpečně zvládne tento jezdecký styl a navíc má potřebnou mentalitu. Vybavení slouží pouze k uvedení techniky a zásad westernového způsobu jízdy do praxe. Na začátku výcviku je ovšem vybavení poněkud vedlejší věcí.

*

Vybavení jezdce

Základní vybavení, které potřebujete pro westernové ježdění, musí být bezpečné, pohodlné a také odpovídat tradici. Máte sice velký výběr, ale dejte pozor, protože rozhodně neplatí, že co je nejdražší, musí být bezpodmínečně nejlepší!

*

Jak se jezdec obléká

Na svou první lekci westernového ježdění potřebujete jen něco jednoduchého a pohodlného. Určitě Vám stačí kalhoty, které nedřou, a podle počasí tričko, mikina nebo bunda. U obuvi již jsou nutné holinky, protože nízké boty by se mohly zachytit ve třmenech. Jistě však víte, že se při westernovém ježdění dodržují určité tradice, které mají své opodstatnění. Westernový jezdec nosí většinou modré džínsy (jsou však možné i jiné barvy), které jsou tak dlouhé, že sahají až po kotníky. K tomu patří pár westernových holinek, tričko, široký pásek, kovbojský klobouk - a již jsme kompletně vybaveni. Počítejte s tím, že všechno dohromady Vás to bude stát asi několik tisíc korun, záleží na provedení a značce.

*

Obrazek

*

Kožené chrániče nohou (chaps)

Pokud se Vám nechce džínsy stále prát (westernový jezdec nosí vždy čisté oblečení!), a chcete-li se vyhnout tomu, že se brzy obnosí (jde to velmi rychle!), potom se možná rozhodnete pro kožené chrániče nohou. Můžete si vybrat buď pracovní chaps, které sahají jen pod kolena, nebo dlouhé, které dosahují až na zem, takže chrání holeně, když jste v sedle.

*

Sedlo

Tradice westernového ježdění je velmi dlouhá a podle ní má mít každý westernový jezdec své vlastní sedlo.

Westernová sedla mohou mít různé provedení a také posedlí bývá odlišné. Jedno a totéž provedení se prodává v různých velikostech. Cítíte.li se v nějakém sedle dobře, měli byste si koupit právě tento model, ovšem za předpokladu, že jste se s konečnou platností rozhodli u westernového ježdění zůstat. Jinak byste si museli zvykat na jiné sedlo. Obstarejte si rozhodně univerzální westernové sedlo, neboť v sedle určeném pro speciální disciplíny byste si mohli pokazit svůj sed. Je ideální, podaří-li se Vám sehnat použité sedlo dobré jakosti, protože bude stát asi tolik jako nové sedlo mnohem horší kvality. Cena se v tom případě bude pohybovat mezi 7000 až 10000Kč.

*

Ostruhy

Většina westernových jezdců nosí ostruhy. Počítáte-li se mezi začátečníky, měli byste několik měsíců počkat, než si nějaké obstaráte. Pro jaký model se rozhodnete, to záleží tak trochu na Vašich tělesných proporcích. Máte-li dlouhé nohy, potřebujete ostruhy s dlouhým trnem - chcete-li ovšem koně pobízet i ostruhami. Pokud máte krátké nohy, potřebujete ostruhy s krátkým trnem. Pozor: velikost kolečka nevypovídá nic o tom, jak jsou ostruhy ostré. Jste-li na pochybách, požádejte o radu zkušeného trenéra.

*

Kovbojský klobouk

Při jezdecké lekci si můžete, ale nemusíte, nasadit klobouk. Měli byste ho však od začátku raději nosit co nejčastěji, jinak Vás bude později rušit. Počítejte s tím, že ho budete muset mít při soutěžích a předvádění koní na hlavě.

*

Obrazek

Kovbojský klobouk a kožené chrániče nohou (chaps) se nenosí jen pro ozdobu. Kovbojové dříve bývali celé dny na cestách, a tak je klobouk a kalhoty chránily před nepřízní počasí - před prudkým deštěm, právě tak jako před slunečním úpalem.

*

Vybavení koně

Westernový kůň samozřejmě potřebuje - oproti jiným koním - určité speciální vybavení. Můžete ho však dokonale vybavit, aniž by Vás to stálo příliš mnoho peněz.

*

Stíhlové zauzdění, udidlo, otěže

Když začínáte společně se svým koněm westernové jízdy, měli byste se rozhodnout pro jednoduchou stíhlovou ohlávku (sanfflebit), jejíž udidlo má kroužky tvaru D, takzvané D-stíhlo.

Ohlávka se skládá z lícnic, nátylníku, čelenky a popřípadě také podhrdelníku. Existují také stíhla koncipovaná tak, aby se dala na jedné straně nahoře prostrčit za ucho (tzv. jednoušní stíhlo). Správné westernové otěže jsou rozdělené (split-reins) a dlouhé asi 2,30 m. Nejméně na tři čtvrtiny prací s koněm vystačíte s tímto vybavením. Narazíte-li na nějaké problémy, měli byste si promluvit s profesionálním trenérem, a to ještě předtím, než něco změníte.

*

Sedlová podložka a dečka

Sedlová podložka (polštář) a dečka musejí chránit hřbet koně. Odpérují nárazy, sají pot a zajišťují, aby sedlo koně nedřelo. Vyrábějí se z bavlny, plsti, kůže, gumy nebo umělých materiálů. Střihem odpovídají tvaru sedla nebo jsou obdélníkové. V žádném případě to však nemusejí být nejdražší pomůcky, které trh nabízí. Stačí dobrá tréninková podložka a k ní bavlněná dečka. Sedlová podložka se totiž tak rychle neopotřebuje a navíc se nemusí stále prát.

*

Kamaše

Pracujete-li s koněm na dostihové trati, připněte mu na přední nohy kamaše. Tímto způsobem ho lépe chráníte před zraněním. Existují dokonce anatomicky tvarované kamaše, které koním výborně chrání šlachy. Na zadní nohy se kamaše nasazují koním převážně při skocích nebo vyjížďkách do terénu. Chrání spěnkový kloub zadních nohou, nasazují se stejně jako kamaše na přední končetiny.

Obrazek

Při práci na dostihové trati je vhodné ochránit nohy koně kamašemi.

*

Správně nasedat a sesedat.

*

Nasedání a sesedání - dva rozhodující okamžiky, které jsou někdy pro jezdce kritické a pro jeho koně nijak zvlášť příjemné. Obojí by nemělo být - při správné technice - vůbec žádným problémem.

*

Zleva a zprava

Nacvičte si nasedání zleva i zprava. Vždy se určitě naskytnou situace, při kterých budete muset z koně z pravé strany, přestože je pro Vás nezvyklá. Snažte se vklouznout do sedla pokaždé - s elegancí, rychle a citlivě.

*

1. Zaveďte koně na rovné místo uprostřed cesty, jízdárny neb kolbiště. Přesvědčte se, že nablízku není nic, o co by se mohl kůň zachytit kopytem. Přehoďte mu správně otěže zprava i zleva přes krk.

*

*

2. Ponechte otěže volné, ale udržujte jen zlehka kontakt s koňskou hubou. Levou rukou držíte otěže a chytíte se za hřeben krku (s hřívou) nebo se přidržíte pokrývky pod sedlem. Zasuňte levou nohu do třmenu a pomozte si při tom podle potřeby pravou rukou.

*

*

3. Pravou rukou se teď chyťte přední rozsochy sedla. Dívejte se dopředu - přímo mezi ušima koně.

*

*

4. K tomu, abyste se dostali do sedla, pokrčte poněkud pravou nohu v koleně a odrazte se. Plynulým švihem přehoďte pravou nohu přes záď koně.

*

*

5. Usaďte se do sedla tak zlehka, jak jen to jde. Pro koně to nesmí být nepříjemné: pomyslete na to, že ucítí na svém hřbetě i nepatrnou mušku! Nyní počkejte nejméně deset sekund, než koně pobídnete do chodu nebo mu dáte jiný povel. Tak se kůň naučí zůstat při nasedání klidně stát a čekat na další povely jezdce.

*

*

Sesedání

Při sesedání postupujete obráceně než při nasedání. Otěžě podržte levou rukou a současně uchopte hřeben krku (s hřívou) nebo se přidržte pokrývky pod sedlem. Uvolněte pravou nohu ze třmenu. Pravou rukou se pevně přidržte přední rozsochy sedla a přehoďte pravou nohu švihem přes záď koně. Když již stojíte pravou nohou na zemi, vyndejte i levou nohu ze třmenu.

Když sesedáte, ponechte trup vzpřímený a neopírejte se o krk koně - jinak byste mohli zachytit vestou nebo jinou částí oděvu za přední rozsuchu sedla. Dívejte se stále dopředu a stůjte tak, aby byla Vaše ramena rovnoběžně s koněm.

*

Co dělat, když kůň nechce stát?

Nechce-li Váš kůň klidně stát, pečlivě zkontrolujte tyto náležitosti:

Neudělali jste při nasedání neobratný nebo pro koně bolestivý pohyb? Nepřitáhli jste otěže příliš, nebo nenarazili jste omylem špičkou boty koni do břicha? Nemůžete udržet rovnováhu nebo jste náhodou nepadli do sedla jako pytel mouky? Jsou postroje v pořádku a sedí správně? Tyto Vaše chyby mohou koni nasedání mimořádně znepříjemnit.

Čekáte po nasednutí vždy několik sedund, než vyjedete? Jste při jízdě vždy klidní a vyrovnaní? Nervózní jezdec dokáže vystresovat i toho nejlepšího koně.

*

Vedení otěží.

*

Westernový jezdec musí umět držet otěže koně více způsoby. Pro jednotlivé disciplíny musí také vědět, jak se používají různé druhy otěží. Má to své pádné důvody - nejde přitom jen o zachování tradic.

*

Jednou rukou nebo oběma?

Cílem westernového výcviku koně je, aby se dal důsledně ovládat i při vedení otěží jednou rukou. Napřed se však musí dokonale nacvičit obouruční vedení otěží.

Při westernovém ježdění se zpravidla používají oddělené otěže (Split Reins), jejichž konce nejsou navzájem spojeny. Každá z nich je asi 2,30 metru dlouhá. Používají se však také uzavřené otěže (Califormia Reins), spojené v tzv. romal - dlouhý konec, který slouží v případě potřeby jako bičík.

*

Obouručně

1. Vytvoření "mostu"

Položte otěže koni na krk. Pravý konec otěže musí viset po levé, levý po pravé straně krku. Nyní vezměte zdvojenou otěž do dlaní, které jsou od sebe vzdáleny asi 20 až 40 centimetrů a lehce zavřeny. Obě otěže by měly být stejně dlouhé. Mezi Vaší pravou a levou rukou vytvářejí tzv. most, jehož délka záleží na cviku, který máte v plánu. Ruce držte asi ve výšce hrušky sedla. Palce tvoří střed otáčení, s jehož pomocí můžete zachovat stálé přilnutí.

*

*

2. Při tomto způsobu držení otěží obě ruce spolupracují. Kůň ale pociťuje povelové pomůcky podobně jako při vedení otěží jednou rukou.

*

*

3. Oddělené vedení otěží

Položte otěže na krk koně. Po obou stranách koňského krku nyní visí konec jedné otěže. Vezměte do každé ruky jednu z nich. Délka obou otěží musí být vlevo i vpravo stejná. Ruce držte opět ve výšce hrušky sedla. Při tomto způsobu držení otěží mají Vaše ruce více síly a mohou pracovat samostatně.

*

*

4. Jednou rukou

Položte otěže koni na krk jako při vytváření mostu. Vezměte obfě do ruky, kterou jste zvyklí pracovat. Klouby prstů ať směřují nahoru a pěst zavřete. Také v tomto případě musí mít obě otěže stejnou délku.

*

*

5. Ruka s otěžemi musí být dost hluhoko, přesně proti hřebeni krku a před hruškou sedla.Toto držení má velkou výhodu v tom, že můžeme otěže v nutném případě uchopit na zlomek sekundy (nebo i déle) oběma rukama.

*

*

Jednou rukou ... teď jde do tuhého!

Vedení otěží jednou rukou je při některých zkouškách povinné.

*

6. Vezměte obě otěže jednou rukou a držte je velmi pevně mezi palcem a prostředníkem. Ukazovák vložte mezi obě otěže. Na straně této ruky musí otěže volnfě viset. Klouby ukazováku směřují vzhůru. Vaše ruka musí být nad středem přední rozsochy sedla.

*

*

7. Někteří jezdci mají druhou ruku v poněkud zvláštní poloze před břichem. Také to však má při westernovém ježdění svůj význam - při této poloze ruky před tělem jezdce totiž zůstanou obě ramena ve stejné výšce a jezdec lépe udrží v sedle svého koně rovnováhu.

*

*

Spletení konců obou otěží zajišťuje, že se mírně prohýbají dolů. Vzdor své délce nemohou spadnout na opačnous tranu krku. V případě nouze poslouží spojený konec otěží jako bičík.

Pomáhá to i při sviku Ground Tying, při němž se kůň zastaví s otěžemi svěšenými až k zemi.

Pozorujete-li, že Vám otěže prokluzují v rukou, můžete si na nich pro jistotu udělat znaménka.

Mezi pevným a tvrdým vedením oěží je zásadní rozdíl. Nedržíte-li otěže pevně, prokluzují Vám mezi prsty. Musíte se stále snažit je zachytit a hrozí nebezpečí, že je ztratíte, když kůň klopýtne. Otěžemi tedy vládněte jemně, ale držte je přitom pevně.

*

Couvání

*

Když se zajíždí westernový kůň, naučí se couvat už během prvního měsíce. Westernový jezdec se to pak učí už v jedné z prvních hodin.

*

Couvání s citem

Jít s koněm správně dozadu, s uvolněnou otěží, ve vzpřímeném postavení a bez pobízení stehny je skvělý výkon! Tajemství výkonu spočívá v dobré přípravě.

*

Posaďte se v sedle rovně a uvolněte a nenaklánějte se ani dozadu ani dopředu. Natáhněte nohy. Lokty spočívají těsně u těla, ruce jsou asi 10 cm od rohu sedla. Dávejte pozor, aby za Vámi nebyl jiný jezdec!

*

1. Příprava

Váš kůň musí správně zastavit. Musí být uzavřený a stát rovnoměrně na všech čtyřech nohách. Pokud tyto předpoklady nejsou splněny, nebude moci kůň samozřejmě správně vykročit dozadu. Pokud je potřeba, raději se tedy rozjeďte ještě jednou a přejděte čistě do zastavení.

Před zastavením koně shromážděte a dbejte na to, aby měl hlavu v kolmici a dobře podsunoval zadní nohy. Aby se couvání podařilo, musí kůň zakulatit hřbet.

*

*

2. Couvání

Dejte příkaz "back up" a opatrně přitom trochu zdvihněte ruce. Současně se těžce posaďte do sedla. Nevyvíjejte žádný tlak na koňskou hubu - s výjimkou případu, že by Váš kůň na okyn nereagoval. Pak stejným tlakem přitáhněte obě otěže.

Když teď přitisknete nohy trochu pevněji ke koňskému tělu, vykročí kůň sám od sebe dozadu. Protože westernový kůň se naučil mít respekt před příkazy rukou, je cesta dopředu uzavřená. Nezbývá mu tedy nic jiného, než prostě začít couvat.

*

*

3. Tempo a směr

Abyste zvýšili tempo, zesílíte prostě stisk svých nohou (jen stisknout, ne poklepávat!). Když stisk trochu povolíte, půjde kůň dozadu opět pomaleji. Dbejte na to, aby měl správný směr! Ke změně směru stačí, abyste jednou nohou přitiskli o něco víc než tu druhou. Také přitažení vnější otěže o pár centimetrů (aniž byste vyvíjeli tlak na hubu!) způsobí, že kůň změní směr.

*

*

4. Abyste zastavili, dáte ruce trochu dopředu, dáte koni příkaz "hou" a necháte nohy volně viset podél koňského trupu.

*

*

Pokud si Váš kůň navykl couvat proto, aby se vyhnul pomůckám jezdce, můžete to změni jedině tak, když mu ukážete, že mu to nebude nic platné. Jakmile si povšimnete, že chce ustoupit dozadu, necháte ho couvat hezky dlouho, a když to musí být, tak třeba přes celou jízdárnu. Kůň rychle pochopí, že úhybný manévr v podobě zacouvání je spojen jen s další prací navíc.

Možná jste už pozorovali, že jezdec nechá svého koně couvat, jakmile ho přiměje k zastavení. Tím chce koně naučit, aby správně podsunoval zadní nohy. To šetří jeho hřbet a zajistí, že kůň dokáže okamžitě zastavit i ze cvalu.

*

První lekce

Začněte s nácvikem couvání teprve tehdy, až bude Váš kůň dobře vycvičený na ruce. Na zemi musí Vašemu koni chůze pozpátku jít jako po másle.

*

Couvání na ruce

Kůň, který ovládá couvání na ruce, se už po lehkém zatahání za otěž dá do pohybu. Jde v přímé linii a požadovaném tempu dozadu. Druhým důležitým předpokladem je, že se proti ruce nevzpouzí.

*

Couvání na zemi s pomocníkem

Požádejte někoho, aby Vám pomohl. Vyjeďte v kroku a pak zastavte. Dejte svému koni pomůcky pro couvání. Současně Váš pomocník dá koni příkaz k couvání na ruce. Na začátku výcviku poslechne kůň Vašeho pomocníka. Ale už za krátkou dobu si však vytvoří spojení mezi příkazem na ruce a Vašimi pomůckami ze sedla. Zanedlouho bude okamžitě reagovat na nejmenší působení svého jezdce.

*

Couvání bez pomůcek

Zvykněte svého koně pomalu na chod dozadu bez pomocníka. Jakmile udělá první krok dozadu, nechte ho za odměnu zastavit. Vyjeďte v kroku a lekci opakujte. Nezapomeňte koně vydatně pochválit! Také mu můžete poskytnout nějaký pamlsek, například mrkev nebo jablko. Pracujte na této lekci více hodin za sebou, až Váš kůň bude na Vaše přání dělat dozadu větší počet kroků. Couvání se výborně hodí: Například zajedete-li při vyjížďce do úzkého průsmyku, kterým nelze pokračovat dál, nebo dojedete-li na místo s překážkou, na kterém se nelze otočit.

*

Nikdy nesmíte koně uhodit, když se vzpouzí jít dozadu. Hledejte důvod pro jeho neposlušnost. Všichni koně jsou schopní chodit pozpátku, ale lekce nikdy nesmí vyústit do nusení. Když Váš kůň nechce couvat, nevzpírá se možná ze zlého úmyslu. Možná je chyba také ve Vás ....

*

Zastavení

*

Už jste někdy viděli, jak se zastavuje westernový kůň? Je to stěží k uvěření, ale bez ohledu na to, jakým jde chodem nebo jakou rychlostí, zastaví se na místě, aniž by jezdec musel přitahovat otěž. Nejde však o žádný trik - dokážete to také!

*

*

Zastavení je věc porozumění

Přestože vážíte třeba jen 30 kilogramů, podaří se Vám Vašeho koně zastavit kdekoliv a kdykoliv budete chtít. K tomu je však nutné splnit tři následující podmínky.

*

Kůň musí chápat, co od něj chcete

Tím, že nahlas vykřiknete "hou" nebo zataháte za uzdu, ještě koně zdaleka nezastavíte! Kůň se nanejvýš pokusí uniknout bolesti v hubě. Přitažení otěží a hlasové pomůcky je nezbytně nutné nacvičit. S kvalitním základním výcvikem na lonži, při kterém budete cvičit zastavení a stání, zvládnete tento úkol nejlépe. Potom k zastavení koně postačí, když se trochu napřímíte v sedle a současně lehce přitáhnete otěž. Zůstane-li Váš kůň ochotně stát, odměňte ho malou přestávkou, aby věděl, že Váš příkaz pochopil a správně splnil.

*

Koně v pohybu nikdy nerušte

K tomu, aby mohl kůň zastavit, musí být dobře vyvážený, mít možnost podsunout zadní nohy a zakulatit hřbet. držte ruce v klidu, abyste ho nerušili v hubě. Když příliš přitáhnete uzdu, zvedne kůň hlavu, prohne hřbet a nepodsune dostatečně zadní nohy. Tak zastavit vůbec nemůže.

*

Koně to musí bavit

Zastavení by mělo být také určitou odměnou. Při zastavení si totiž Váš kůň může vydechnout a uvolnit se. Základní podmínkou úspěchu je opět jediné - jen bude-li koně práce bavit, bude tuto lekci také správně provádět. Mnozí začátečníci při neúspěchu znervózní a své rozladění přenesou na koně, toho pak práce přestane bavit.

*

Chcete-li zastavit, nesmíte v žádném případě zatížit předek koně. Když se nakloníte dopředu, vyvedete koně z rovnováhy. Zabráníte tomu docela jednoduše - narovnejte se a dávejte pozor, abyste v žádném případě nezatahali za uzdu. Jenom trochu a na krátkou dobu zdvihněte ruce. Snažte se o plynulé a klidné pohyby.

Kůň je dopravní prostředek. K zajištění jeho i Vaší bezpečnosti musí správně fungovat také "brzdy". Čím rychleji dokážete zastavit, tím menší je nebezpečí nehody. Nácvik zastavení proto nelze podceňovat. U dobře vycvičeného koně postačí jen krátké zvolání "hou" s lehkou rukou a on okamžitě zastaví.

Když Váš kůň pochopil, že se musí zastavit na příkaz, měl by se také naučit zastavovat ze všech tří chodů. Zastavení ze cvalu však pro koně znamená určitou tělesnou námahu a Vy sami musíte ten přechod také měkce odpružit. Držte se zpříma a zapřete se do třmenů. Nohy nesmějí spočívat paralerně s koněm, nýbrž ukazovat směrem ven v úhlu 45 stupňů. Jen pravidelné zařazení nácviku zastavení do pracovnho programu zaručuje úspěch.

*

1. Nejprve si vyhlídněte místo, na kterém budete chtít zastavit. Napřimte se v sedle a uvolněte se. Kůň je mimořádně citlivý a reaguje na každé  - i sebemenší - napnutí svalů svého jezdce tím, že se rovněž křečovitě napne. Vyvarujte se proto trhavých pohybů.

*

*

2. Uveďte koně do správného postavení. Krk je protažený a hlava v kolmici. Rovněž překontrolujte, zda kůň správně podšlapuje zadníma nohama. Vleklý chod totiž není dobrý pro koňský hřbet, což se časem jistě projeví.

*

*

3. Popusťte otěž. Stůjte pevně ve třmenech a přeneste svou váhu na záď koně. Docílíte toho snadno "napnutím v kříži", jemným naklopením pánve, při kterém napnete svalstvo trupu a spodní zádové svaly. Ruce - pozor na klidný pohyb - dejte trochu výše.

*

*

4. Napněte trup v kříži, dejte současně příkaz "hou" a zdvihněte - jen docela krátce - ruce trochu výš. Přesně v tom okamžiku má Váš kůň zastavit.

*

*

5. Zůstaňte na okamžik stát a nechte přitom otěže volně viset. To znamená pro koně jasný signál, že požadovaný úkol splnil. Váš kůň musí vědět, že Vaše pomůcky správně pochopil. Kdybyste se hned zase rozjeli, myslel by si, že reagoval chybně.

*

*

... nikdy nemůžete přimět koně k zastavení taháním za uzdu. Každý zkušený jezdec Vám zcela určitě potvrdí, že tím dosáhnete spíše opaku, totiž že se kůň položí na otěž a přesune váhu dopředu. Když však zvednete ruce, kůň přesune svou váhu na zadní nohy.

Nikdy svého koně netrestejte, když ho zastavíte. To by byla ta nejhorší chyba! Kůň musí být usměrňován v pohybu. Pokud nejprve zastavíte, abyste ho mohli potrestat, nepochopí, jakou udělal chybu. Kromě toho bude už samotné zastavení chápat jako trest - a Vy můžete s pracně natrénovanou lekcí začít znovu od začátku.

*

Sidepass (krok stranou).

*

Sidepass je krok mimo původní směr při westernovém ježdění, který se zřítkakdy podaří provést dokonale.

*

Udělat krok stranou

Sidepass neznamená, že kůň přejde do příčného směru - jen odkročí stranou. Je to mnohem obtížnější, než byste se domnívali.

*

Pohyb

Nohosled má sidepass stejný jako normální krok. Kůň však překříží oba páry nohou do ryzího pohybu stranou, aniž by přitom šel dopředu. Otěže zůstanou volné, trup koně zůstane vyrovnán v dosavadním směru, jen linie nosu se obrátí do směru kolmého.

*

1. Koně napřed korektně zastavte. To je první předpoklad, aby se lekce zdařila. Nejlépe, když se postavíte doprostřed jízdárny rovnoběžně s její dlouhou nebo krátkou stěnou. Tak nejlépe poznáte, zda byl sidepass proveden správně. Zůstaňte v sedle zcela přímo a dívejte se dopředu.

Zabraňte koni, aby šel dopředu, a to tím, že obě otěže lehce přitáhnete. Zvedněte tedy poněkud obě ruce, ale stejnoměrně, aniž byste nějak tlačili na udidlo. Kůň teď může jen dozadu nebo uhnout stranou.

*

*

2. Sidepass zahájíte tím, že dáte krátký impulz vnější otěží (např. pravou) a přiložíte vnější holeň trochu za obřišník. Tím dáte koni podnět, aby ustoupil zadkem dovnitř (tj. doleva). Vnitřní holení otevřete stranu, do které se kůň má pohybovat.

*

*

3. Pobídněte koně vnější holení stranou a dosedněte současně na vnější sedací kost. Krokový rytmus by se tím neměl změnit. Kontrolujte, zda zůstáváte v rovnoběžném směru se stěnou jízdárny. Koně zastavte a přerušte tlak vnější holeně. Pobídněte kofně vnitřní holení a uvolněte otěže.

*

*

Oprava chyby

Sidepass vypadá dobře, jen když se provede bezchybně. Pokud nejsou povelové pomůcky dobře sladěny, kůň znejistí a ihned se to negativně projeví na jeho pohybu.

*

Předbíhá-li předek zadní nohy

Pobídková holeň se musí vždy použít přesně a na správném místě. Předbíhavou vnitřní plec můžete omezit tím, že přitáhnete vnější otěž trochu stranou (viz obrázek pod textem). Jakmile se kůň srovná, otěž zase povolíte.

*

Předbíhají-li zadní nohy předek

Aby se pohyb koně zkorigoval, nesmíte v tomto případě použít žádné povelové pomůcky otěžemi, nýbrž musíte vedení otěží jen kontrolovat. Stejnoměrné obouruční vedení otěží je pro sidepass nanejvýš důležité. Možná také, že jste posunuli svou nohu příliš dozadu. Je také možné, že budete muset zadní nohy koně omezit vnitřní holení, dokud se kůň zase nesrovná.

*

Jiné chyby

Když Váš kůň zkříží nohy dozadu místo dopředu, nachází se v pohybu směrem vzad. Povolte mu trochu víc otěže.

Pokud kůň dělá sidepass současně s pohybem dopředu, pak jej holení pobízíte příliš silně. Zvedněte trochu ruce s otěžemi. Jestliže kůň začne pohybovat ocasem, sklopí uši a působí podrážděně, pak na něj působíte holeněmi příliš silně nebo nejsou povelové pomůcky navzájem dobře vyladěny. Zastavte koně a začněte nácvik této lekce v klidu znovu. Dbejte především na to, aby povelové pomůcky byly co nejjemnější!

*

*

Pokuste se pohyb koně vycítit, aniž byste jej stále pozorovali. Soustředíte-li se a budete-li se dívat vpřed, ucítíte snáze chybné pohyby a zkorigujete je svými pomůckami.

Po skončeném cvičení zkontrolujte výsledek. Na zemi musíte uvidět dvě rovnoběžné čáry kolmé na stěnu jízdárny.

Zpočátku pracujte v jízdárně bez tyčí. Přes tyče cvičte sidepass, až když jste tento cvik důkladně zvládli. Zůstaňte v klidu a pokoušejte se stále zjemňovat povelové pomůcky. Pohyby koně pak budou stále plynulejší.

Sidepass je vlastně cvičení, které má podpořit celkovou pružnost a přizpůsobivost koně. Současně se při tom kontroluje přesnost provedení pohybů. Úkrok stranou přes překážku je jedním z cvičení pro stopaře.

Ve všedním životě používají sidepass kovbojové, když musí otevřít ohradu, aniž by sesedali z koně, a mohli se k ohradě přiblížit bokem. Krokem do strany ale může jezdec také manévrovat ve špatně sjízdném terénu mezi keři a jinými podobnými terénními překážkami.

*

 Kondiční trénink pro koně.

*

Kůň je sportovec. Musíte ho nejen naučit, aby rozuměl určitým povelům, ale také pečovat o to, aby je mohl správně splnit. Dobrá kondice je prvním a základním předpokladem všech sportovních výkonů.

*

Zvětšení objemu plic - zvýšená výkonnost

Kondice závisí na objemu (kapacitě) plic. Dokud je tělo dostatečně zásobováno kyslíkem, zůstává také dostatečně výkonné.

*

*

Několik základních pravidel

Nejprve je třeba vypracovat přesný program tréninku na období nejméně tří měsíců. Program by měl být co nejpestřejší, aby měl kůň stále dobrou náladu a ochotně spolupracoval. Nesmí se rozhodně nudit! Dbejte na to, abyste koně nepřetěžovali, protože potom potom by ho také přestala práce bavit. Požadavky musíte přizpůsobit jeho schopnostem a zátěž smíte stupňovat jen pozvolna. Občas ovšem potřebuje Váš svěřenec také trochu klidu. Udělejte si s ním každý týden jednu nebo dvě příjemné vyjížďky a dopřejte mu také čas na pastvu.

*

Vhodný individuální program

Zde uvedeme příklad, jak můžete uspořádat tréninkový program pro dospělého, zdravého koně. Program přizpůsobte věku, zdravotnímu stavu a dennímu režimu svého koně (tj. ustájení, časovému rozvrhu, pastvě, práci). Obtížnost úkolů můžete zvyšovat jen velmi pomalu. Na koně nikdy nespěcháme. Nic nepřehánějte a sledujte pozorně, jak Váš kůň dělá výrazné pokroky.

*

Koně musejí mít pro své náročné úkoly prvotřídní kondici.

*

Plán tréninku

Pátý den tréninku by měl být v každém týdnu vyhrazen pro příjemnou vyjížďku. Během 6. a 7. dne by si měl kůň odpočinout na pastvě. Tam se nejlépe zotaví po námaze a zbaví se svalových bolestí.

*

První týden

1. den: Na turistické mapě vygledejte trať dlouhou asi 5 km. Veďte tudy koně na ruce (ale pouze v případě, že je na to zvyklý), sami přitom jeďte na jiném koni.

Ujeďte asi 500 až 700 metrů krokem, potom oba koně pobídněte do klusu. Po 1,5 až 2 kilometrech klusu jeďte opět krokem. Po dalších 500 metrech zařaďte ještě jednou klus. Posledních 500 metrů nechte koně opět jít krokem.

2. - 4. den: Opakujte trénink z prvního dne. Zkracujte pozvolna prostřední krokovou přestávku a nakonec ji zcela vynechejte.

*

Druhý týden

1. den: Projeďte tutéž trať stejně jako ve třetím dni prvního týdne.

2. - 4. den: Prodlužujte vzdálenost tak, aby celková délka trati na konci týdne byla asi 8 kilometrů. Stále ji prokládejte krokovými pasážemi. Pokud kůň zvládá trénink bez problémů, nechte ho běžet asi 100 až 200 metrů rychlejším klusem. Pouze v místech, kde je větší stoupání nebo v obtížném terénu, jezděte stále krokem.

*

Kondiční trénink se většinou odehrává na čerstvém vzduchu, aby byl zajištěn dostatečný přívod kyslíku. Tréninkový terén by neměl být příliš rovný a měl by naopak nabízet i různé překážky a obtíže. Ježdění v přírodě je mnohem zábavnější než v jízdárně, proto při něm kůň dosahuje rychleji požadované výsledky.

*

Třetí týden

Nyní začněte zase s tréninkem z prvního týdne. Koně už nebudete vodit na ruce, nýbrž budete v sedle. V příštích dvou týdnech pomalu vystupňujete fáze klusu a zkrátíte oddechové krokové fáze. Trochu zvolníte temto stupňování, ale zůstanete v klusu. Pokud jste až doposud dodržovali postup tréninku a přitom důsledně respektovali schopnosti svého koně, měl by nyní na rovině normálně dýchat i v klusu. Program tréninku však musíte dodržet i nadále.

*

Další tréninkové týdny

V pátém nebo šestém týdnu vložte do tréninku vždy po třech až čtyřech dnech několik fází ve cvalu, nejprve pouze na úseku několika stovek metrů, potom i na delších tratích. Cval musí být klidný, musíte ho vysedět a nesmíte při něm rušit koně udidlem. Nebude-li se cval zpočátku dařit, vraťte se raději ke klusu. Přibližně do desátého týdne můžete takto nechat koně cválat několik kilometrů, aniž by ztrácel dech nebo se začal potit. Teď si konečně můžete užít výsledky své trpělivé práce.

*

Abyste svého koně nepřetěžovali, musíte zpočátku jezdit do strmějších svahů krokem.

*

Na koni můžete klusat v lehkém sedu, abyste příliš nezatěžovali jeho hřbet. Přitom se musíte jen trochu nadlehčit v sedle a nechat otěže volně viset. Tak můžete pohodlně a bez námahy ujet několik kilometrů, aniž by to koně příliš zatěžovalo.

Společnost jiného koně působí na Vašeho koně motivačně. Musíte však dbát na to, aby spolu nezačali závodit. Tím by se jen zbytečně unavili.

K tomu, aby byl 500 kg těžký kůň dostatečně zásoben kyslíkem, potřebuje 40 litrů krve. Každým vdechnutím nabere asi 12 litrů vzduchu (člověk pouze asi 0,5 litrů). Ve stavu klidu má kůň pulz mezi 28 a 40 tepy za minutu. Za tutéž dobu se kůň nadechne 8 až 15 krát. U koně, který je v dobré kondici, se zvyšuje frekvence dýchání a srdeční činnost je pomalejší než u koně netrénovaného.

*

Hyperventilace

Rytmus dýchání (nádech - výdech) je u koně za normálních okolností pomalejší než pulz. Dojde-li k obratu, mluví se o hyperventilaci. Kůň začíná nadměrně dýchat, když se musí příliš namáhat. V této situaci musíte práci okamžitě přerušit a nechat koně jít krokem, dokud zase nezačne normálně dýchat a nepřestane se potit.

*

Alarmující signály

Zjistíte-li u svého koně některé z následujících příznaků, přerušte trénink a zavolejte zvěrolékaře:

- Kůň má návaly pocení.

- Těžce dýchá, nozdry má bledé a boky se mu při každém nádechu propadají.

- Kůň se zdráhá jít vpřed.

- Jeho dechový rytmus je rychlejší než srdeční tep.

*

Vývoj kmihu.

*

Při výcviku koně patří vývoj kmihu k šesti důležitým krokům na cestě k poslušnosti. Kůň jde svižně, když energicky odšlapuje a je uvolněný ve hřbetě, takže jezdec může sedět pohodlně.

*

*

Využití přirozeného chodu

K tomu, abyste koně přiměli k pružnému pohybu vpřed, musíte využít přirozeného chodu koně a podnítit ho, aby zvýšil aktivitu zadních nohou.

*

Velmi důležitý předpoklad

Mladý a nezkušený kůň má zpravidla ještě méně kmihu než starší a vycvičený kůň. Důležité však je podporovat schopnost koně, pohybovat se lehce a především svižně vpřed, a to prací bez jezdce na roundpenu.

*

Pozor, chyba!

V každém případě se vyvarujte jet mladého koně, který se ještě nenaučil jít svižně dopředu.

Nesnažte se koně přimět k pohybu vpřed tím, že ho polekáte, protože to je zaručený způsob, jak ztratit jeho důvěru.

Nezaměňujte kmih s nekontrolovaným vyrážením koně vpřed.

*

Trvá asi jeden měsíc, než se mladý kůň naučí nést jezdce a přitom jít svižně dopředu.

*

Navyknutí na udidlo

Pokud kůň při volném běhu jde svižně dopředu, můžete mu dát uzdečku a začít s prací na lonži s pomocnými otěžemi, aby se naučil poddávat se účinku udidla. Snažte se docílit stejného výsledku jako předtím při volném běhání v kruhovém výběhu (roundpenu).

*

Pozor, chyba!

Nepoužívejte pomocné otěže, jestliže jste se předtím nenaučili s nimi správně zacházet. Nikdy nezačínejte s prací s pomocnými otěžemi příliš brzy, když se kůň ještě pořádně nenaučil jít svižně a klidně dopředu.

*

Kmih pod jezdcem

Kmih závisí na odrazu zadních končetin. Nutný je dostatečný temperament koně, u flegmatického zvířete nelze očekávat, že získá dostatečný kmih. Když je mladý kůň dostatečně připravený, můžete začít s prací pod sedlem. Cílem je dosáhnout toho, aby se kůň pohyboval dopředu právě tak svižně jako bez jezdce a bez lonže. Dbejte na to, aby otěže byly stále prověšené! Nejlepší je pracovat nejdříve jen s ohlávkou. Bylo by nerozumné zkoušet použít "brzdy", když "motor" ještě pořádně nefunguje! Pokud si nejste jisti, požádejte o pomoc nějakého profesionála. Nechte koně klidně běžet vpřed. V kruhovém výběhu se nemůže nic stát. Když kůň chce běžet, nechte ho, i když je zpočátku velmi rychlý. Nezkoušejte ho zatáhnout do klidnějšího chodu, uklidní se po chvíli sám od sebe.

*

Pozor, chyba!

Nejezděte moc dlouho - pět minut první den a potom každá následující den přidávejte postupně několik minut navíc. To úplně stačí. Nezapomeňte dopřát koni dva odpočinkové dny v týdnu, které smí strávit na pastvě. Nedávejte koni najevo, že máte strach, protože se okamžitě projeví na jeho chování. Nejezděte také poprvé sami, když se bojíte nebo si nejste docela jisti, že to svedete. Nechte si raději poradit od profesionála a požádejte ho o pomoc.

*

Tento mladý kůň se učí nosit jezdce. Na začátku smí sválat, když má chuť, později však musí poslechnout rázný příkaz jezdce.

*

Krok za krokem

Cílem dobrého výcviku je, co možná nejlépe využít přirozenou schopnost kmihu koně - to je mnohem těžší, než se může zpočátku zdát.

*

V krajině

Pokud Váš kůň při práci na kruhovém výběhu (tzv. roundpenu) dělá pokroky, můžete začít jezdit i venku.

Nejprve si najděte nějakou hodně rozlehlou rovinu (ideální je velká louka) a klusejte a cválejte s koněm na velkém okruhu (například o průměru sto metrů). Jedete-li mladého koně s ohlávkou, neměli byste se vůbec snažit kruh zmenšovat. Důležité je pouze jedno - nejezděte v rovném směru. Ještě předtím, než se vydáte do krajiny, si musíte být zcela jisti, že hříbě již reaguje na tlak ohlávky a že na požádání bez problémů změní směr.

*

Pro uzdečku platí - ne moc brzy

S prací na uzdě začněte teprve tehdy, až bude mít Váš kůň pod sedlem dostatečný kmih. Pracujte s ním nejdříve pořád jen na jednu ruku. Zkuste se svým koněm pracovat úplně stejným způsobem, jako probíhá základní výcvik každého koně s pomocnou otěží na lonži. Kůň se musí naučit reagovat na účinek udidla právě tak, jako to dělal předtím při práci s pomocnou otěží.

*

Pozor, chyba!

Otěž přitáhněte vždy jen na zcela krátkou dobu. Dávejte holeněmi a rukou jen minimální pomůcky. Jinak se kůň nenaučí správně reagovat.

*

Svého koně můžete přimět ke svižnému pohybu vpřed jedině tehdy, je-li uvolněný a kluše a cválá s pružným, pohupujícím se hřbetem a měkkým korektním přilnutím. U dvouročka už můžeme vytušit určitou sílu kmihu, kterou je v tomto věku schopen vyvinout. Dříve než začnete s výcvikem, přesvědčete se, že kůň má dobrý potenciál síly kmihu, jinak je Vaše veškeré snažení už dopředu odsouzené k nezdaru.

*

Přílišný kmih ztěžuje práci s koněm, rozhodně se však nepovažuje za chybu. Pokud ovšem kůň vyvíjí kmihu příliš málo a namísto toho stále jen běhá, měl by ho co nejdříve začít trénovat zkušený trenér.

Lonže nebo vodící šňůra slouží jako prodloužení jezdcovy ruky. Můžete použít také lonžovací bič, nesmíte však koni ublížit. Také práskat byste s ním neměli zbytečně často, jinak se kůň těchto zvuků nebo pohybů, které přicházejí zezadu, bude bát. Komunikačním prostředkem by měl být hlas, ten budete používat také při jízdě.

*

Honácké (kovbojské) disciplíny.

*

Z kovbojských her, při nichž musí jezdec dokazovat dovednost nutnou pro každodenní práci, se vyvinuly uznávané sportovní disciplíny. Patří k nim i práce se skotem, která nám ještě dnes připomíná původ westernového ježdění.

*

*

Nejdůležitější zkoušky

Kůň, který se používá pro práci se skotem, musí být nadprůměrně vycvičen v mnoha dovednostech. Měl by být inteligentní, silný, obratný a mít pevné nervy.

*

Nahánění

Při nahánění se musí oddělit jeden kus skotu ze stáda. Ostatní kusy přitom musí zůstat pohromadě. Jakmile je oddělený kus dostatečně daleko od stáda, musí s ním kůň pracovat samostatně, to znamená zabránit mu, aby se ke stádu vrátil. jezdec mu při tom nesmí pomáhat - měl by se nečinně držet jednou rukou hrušky sedla. Překročí-li toto pravidlo, dostane trestné body. Za chybu se také považuje, nechá-li kůň oddělené zvíře uniknout, nebo když ze stáda odežene víc než jeden kus. naháněče v aréně podporují čtyři pomocníci. Dva z nich, zvaní roháci (Cornermen), udržují stádo pohromadě, oba zbývající, zvaní zaháněči (Turnbackmen), se snaží zahnat oddělený kus zpět ke stádu.

Kůň s pasivním jezdcem musí takto ze stáda oddělit během dvou a půl minuty dva až tři kusy dobytka. Při této soutěži se oceňuje jak samostatnost koně, tak i jeho obratnost a rychlost.

*

Kůň určený pro práci se skotem by měl být silný, kompaktní, nepříliš velký a inteligentní. Nejlepší je plemeno Quarter.

*

Hra Honácký kůň v práci (Working Cowhorse)

Při této soutěži jde především o ohebnost a poslušnost koně. Musí prokázat, že je schopen usměrňovat a kontrolovat stádo. Zkouška se skládá ze dvou částí: stylu jízdy (Dry Work) a práce s dobytkem (Fence Work). Účastník vjede do arény společně s přiděleným kusem skotu. Kůň musí napřed ujet stanovenou trať a prokázat své jízdní schopnosti. Pak jezdec nechá běžet dobytče podél mantinelu, několikrát jej musí zastavit a nakonec nahnat doprostřed arény. Na celou zkoušku má k dispozici jen dvě minuty. Kůň pracuje při této disciplíně samostatně, jezdec mu svou pasivitou práci pouze usnadňuje. Na koně nesmí téměř vůbec působit.

*

Týmové nahánění (Team penning)

Při této zkoušce se klade důraz na spolupráci. Družstvo tří jezdců musí oddělit ze stáda tři kusy skotu, které jsou označeny buď čísly nebo určitou barvou, a za 90 sekund je vehnat do ohrady, která je umístěna na druhém konci arény. Jeden z jezdců oddělí dobytek ze stáda, druhý nažene všechny tři kusy k ohradě, třetí je musí vehnat dovnitř a dbát při tom, aby některý kus neutekl, když pracuje s oběma ostatními. Když jsou všechna tři zvířata v ohradě, změří se čas. Nejrychlejší družstvo vyhrává.

*

Výstroj koně

Při sportovní soutěži v práci s hovězím dobytkem je užitečný především kůň. Jezdec by mu pouze neměl v jeho činnosti bránit. Společný úspěch je důkazem pravého partnerství.

*

*

Původ

Koně s nejlepšími výsledky v této disciplíně jsou inteligentní, samostatní a poslušní. Mají podobný instinkt jako hlídací pes a vědí přesně, jak se mají v různých situacích zachovat. Koně, kteří se v těchto soutěžích osvědčili při nahánění telat, pocházejí většinou z linie "Doc Bar".

*

Temperament a tělesná stavba

Pro práci s teletem se nejlépe hodí malí koně o výšce v kohoutku mezi 1,42 a 1,50 metru. Jsou obratnější než velcí koně. Hluboko posazené skákací klouby jim umožňují prudce zastavit. Když mají navíc také krátký hřbet a rovný krk, pak je jejich tělesná konstrukce pro tento účel dokonalá. Tyto vlastnosti ovšem nejsou nutné zcela bezpodmínečně. Také jinak stavění koně již prokázali své kvality a dovednosti při práci s dobytkem.

*

Vhodnost sedla a uzdění (uzdečky)

Naháněči (Cutters) jezdí na plochých, širokých sedlech (průměrně 40 centimetrů) s vysokou a štíhlou přední rozsochou (hruškou). Při hře Working Cowhorse (honácký kůň v práci) jezdí účastníci v sedle, jehož nejnižší bod je v zadní třetině posedlí. Všechna sedla jsou přijata na poprsní řemen zvaný v místě vzniku "breast collar". Ten zajišťuje, že sedlo při náhlé změně směru nesklouzne.

Jezdec si může vybrat mezi uzděním hackamore a pákovým (kantárkem). Druhé z obou nesmí mít obnosku. Pomocné otěže jsou při této disciplífně zakázány.

*

Při těchto soutěžích je zvlášť důležitý správný sed v sedle. Kůň se pohybuje velmi rychle a musí prudce zastavovat. Jezdec se drží hrušky sedla, aby neztratil rovnováhu. Koně musí jezdec mít na dlouhé otěži a ruku držet nízko (jen při nahánění zůstává ruka s otěžemi nahoře). Pohled musí vždy směřovat k dobytčeti. Jen cvičení vede k mistrovství!

*

Pro jedno kolo soutěže v nahánění musí být v aréně dvaapůlkrát víc skotu než koní. Pro každé kolo se nahání jiný kus skotu. Ten, který již byl jednou ze stáda odehnán, je unavený, a podmínky všech soutěžících by pak nebyly rovné.

Pro pomocníky, které si naháněč vybírá ze svých konkurentů, je věcí cti, aby svého soupeře co nejlépe podpořili a přispěli tím k dosažení jeho nejlepšího výsledku - třebaže tak současněohrožují své vlastní vítězství.

U nás není pro tento sport dostatek tréninkových ploch ani zvířat, zatímco ve Spojených státech amerických je obojí v přebytku. Westernoví jezdci si proto vypomáhají stroji nebo kozami. Někdy musí dokonce vypomoci lidé!

*